Kniha biologa a filosofa Stanislava Komárka „Mimikry a příbuzné jevy: dějiny poznávání a výkladu vnějšího vzhledu živých organismů“ má sice plný název poněkud delší, rozhodně však plně vystihující obsah díla. Na necelých tři sta stranách je podán výčet mimetických jevů u živočichů, rostlin a hub, a to nikoliv v podobě vyčerpávajícího “telefonního seznamu” či v evolučním kontextu (ačkoliv ani tento nechybí), jak bývá zvykem. Jednotlivé fenomény jsou demonstrovány tak, jak byly v historii zejména posledních dvou set let objevovány a popisovány, přičemž zdůrazněno je hlavně jejich zasazení do života jejich autorů a tehdejšího společenského pozadí.
Nutno uznat, že představa biologické knihy, která přetéká historií, “dědkologií” a filosofií vědy příliš příjemně nezní, opak je však pravdou. Navzdory tomu všemu je kniha čtivá, místy i s poměrně vtipnými společenskými rýpnutími. Ve většině kapitol se také biologie míchá s historií natolik, že není zřejmé, který z těchto oborů převládá. Ať už tedy člověk očekává rozšíření biologických znalostí v oblasti mimikry (sem tam se zajímavou historickou perličkou) či má hlubší zájem o poznání dějin či filosofie vědy, vždy si v knize najde to své bez toho, že by mu ostatní části výrazněji překážely.
Většina knihy je psána spíše v jednodušších větách a využívá poměrně trefných a snadno srozumitelných metafor k přiblížení probíraných jevů čtenáři. Problém může představovat několik těžce filosofický pasáží psaných spíše než česky směsicí latiny, řečtiny a němčiny s četnými odkazy na díla různých filosofů a lingvistů. Naštěstí jsou tyto poměrně krátké a v knize nepříliš časté, navíc ani nejsou nutné k pochopení základní myšlenky textu. (S povrchní znalostí filosofie ze střední školy čtenář těmto částem zhruba porozumí, zdaleka pro něj však nebudou tak přínosné či fascinující jako pro zkušeného filosofa – to druhé je pouze domněnka vycházející z tónu, jakým je text psaný, patřím do kategorie čtenáře–filosofického skoro ignoranta.) Celý text je také pečlivě ozdrojován, bibliografie na konci knihy obsahuje přes tři tisíce položek, navíc jsou pro snazší orientaci v cizojazyčných textech uváděny příslušné termíny v i v angličtině a němčině.
S výjimkou úvodu, závěru a kapitoly o sociomorfním modelování s autorovými názory je většina textu psána tak, že víceméně objektivně předkládá tehdejší názory na dané jevy pouze s krátkým (či žádným) komentářem a nechává tak na čtenáři, ať s podanou informací naloží, jak uzná za vhodné. Na několika místech textu jsou pak někdejší mylné, ale podnes velmi rozšířené teorie (např. “mertensovská mimeze” korálovců, korálovek a dalších hadů s podobným zbarvením) konfrontovány s moderními zjištěními a prakticky od základů vyvráceny.
Prakticky nutností pro četbu této knihy je tedy schopnost samostatně uvažovat o předkládaných problémech, k zahození rozhodně nejsou ani alespoň základní znalosti zoologie, botaniky (v obou případech zejména anatomie a morfologie organismů, a také taxonomie) a evoluční biologie, které čtenáři výrazně usnadní pochopení textu. A, jak již bylo řečeno, dosti také záleží na tom, co člověk od knihy očekává – pro zájemce o vážnější studium mimetických jevů představuje tato kniha ideální začátek poznávání a také křižovatku k další literatuře a prohloubení znalostí o jevech, které jsou zde zmiňovány pouze okrajově (vzhledem k rozsahu knihy a množství probíraných fenoménů je takovýchto značné množství). Kniha je doporučitelná také pro nadšenější učitele biologie, ať už pro různé zajímavosti ke zpestření hodin či pro opravu běžně přednášené látky (např. již zmínění korálovci).
Na závěr ještě zmínka o dvou doplňcích textu – ilustracích a rámečcích s okrajovými informacemi. Originálních ilustrací či přejatých dřevorytů je zde poměrně velké množství (vzhledem k počtu diskutovaných jevů by jich však mohlo být výrazně více) a jsou vyvedeny povedeně a názorně, zvláště v některých částech (aposematismus, květní mimeze) je však škoda, že jsou pouze černobílé. Samozřejmě, čtenář si v dnešní době může všechny probírané organismy pár kliknutími dohledat na internetu, je však otázka, zda by použití barevných ilustrací či příloh nebylo přínosnější (a příliš se nepodepsalo na ceně či “uměleckém dojmu” střídmě stylizované knihy). Naopak jednoznačnou pochvalu si zaslouží umístění informačních rámečků vždy za odstavec s ukončenou myšlenkou – může se to zdát jako drobný detail, ale čtení bez potřeby listovat tam a zpět mezi přerušenými částmi textu je opravdu příjemné.
S. Komárek: Mimikry a příbuzné jevy: Dějiny poznávání a výkladu vnějšího vzhledu živých organismů, Academia, 2016.
