Po čistě učebnicovém náhledu na parazity zde máme knihu primárně popularizační, oceněnou cenou Magnesia Litera v kategorii Litera za naučnou literaturu v roce 2019. Někteří možná již tuší, že bude řeč o poměrně čerstvé publikaci O parazitech a lidech od kolektivu autorů vedeného Janem Votýpkou, Ivou Kolářovou a Petrem Horákem.
Název odpovídá přesně tomu, o čem celá kniha je – o parazitech i o lidech. Jako červená nit se celou publikací táhne snaha objektivně nahlédnout parazity ze všech možných úhlů pohledu, od medicínského významu přes jejich evoluční roli až po zobrazení v umění a využití coby spojenců v zemědělství a biologickém boji. Tomu odpovídá i členění kapitol. Místo klasické systematiky se zde tak setkáme například s oddíly věnovanými parazitům domácích mazlíčků, mediálně skloňované toxoplasmě, roli parazitů v dějinách zejména v období válek, či různým podvodníkům využívajícím strašení parazity k vlastnímu zisku.
Snaha zpřístupnit text co největší skupině čtenářů z řad široké veřejnosti se promítá i do jeho čtivosti. Složitější jevy jsou v knize vysvětlovány pomocí pěkných přirovnání usnadňujících pochopení daného tématu, zároveň však nejde o zjednodušení a přirovnání zbytečná, přihlouplá, nebo zavádějící, takže ani člověk, který se v problematice orientuje, při jejich čtení netrpí. Naprostá většina odborných či cizích pojmů je pak v knize vysvětlena a alespoň jednou přeložena pro lepší pochopení, dále je však v textu používána ve formě běžné v praxi a nikoliv v krkolomném překladu nebo opisu (snad s výjimkou WHO uváděné v jedné kapitole pod českým ekvivalentem SZO). Vlastní text je navíc doplněn řadou pečlivě popsaných obrázků (a to včetně těch na obálkách a předsádce), rámečků a dokonce i několika krátkými komiksy a pohádkami. Popularizačnímu duchu se vymyká jen “učebnicová” poslední kapitola věnovaná nejběžnějším lidským parazitárním nemocem obsahující tabulky a zhuštěné popisy životního cyklu parazita, příznaků choroby a také metody prevence a léčby.
Řada informací je v knize několikrát opakována v textu, rámečcích a pod obrázky. Někomu to může připadat zbytečné, na druhou stranu si to alespoň člověk zapamatuje a má šanci na informaci narazit i pokud prochází jen některé části. Styl jednotlivých kapitol se pak často znatelně liší dle autora, což jim dodává určitou osobitost, některým čtenářům však toto nemusí úplně vyhovovat. Pořádkumilovní lidé také možná neocení, že v kapitole o toxoplasmě je několik stran dlouhá vsuvka o manipulaci hostitele parazitem mj. i u motolic. (Osobně s tímto problém nemám, zvláště ne vzhledem ke konceptu celé knihy. Připadá mi to hezky didaktické.) Na konci knihy se nachází také pár čistých stran na poznámky – celá publikace obsahuje takové množství informací, že člověk nemá šanci si vše při prvním přečtení zapamatovat. Kniha navíc postrádá rejstřík, chcete-li si tedy nějakou informaci uchovat k pozdějšímu rychlému dohledání, jsou tyto poznámkové stránky naprosto ideální.
Na závěr se hodí poznamenat, že autoři rozhodně uspěli se šířením lásky a zdravého respektu k parazitům i s opravou různých mýtů, omylů a dezinformací spojených s parazity. Knihu lze doporučit všem, co se chtějí něco dozvědět poměrně odpočinkovou formou a třeba si i trochu srovnat v hlavě některé pojmy, které se na nás již přes rok valí ze všech stran. Jde o čtení vhodné i pro slabší povahy, v knize téměř nejsou vyobrazeny parazitované osoby či zvířata. Paraziti a jejich přenašeči jsou zde zobrazováni na snímcích ze světelného či elektronového mikroskopu, případně schematicky v neutrální podobě. Bez obav bych knihu procházela i se staršími dětmi, dívala se na obrázky a předžvýkávala jim text. Opravdu v knize není nic děsivého nebo závadného – nejvíce na hraně je z tohoto hlediska asi fotografie olejomalby ze 17. století zobrazující obnaženou dámu lovící na sobě blechy.
J. Votýpka, I. Kolářová, P. Horák a kol.: O parazitech a lidech, Triton, 2018
