Pokud máte v oblibě Attenboroughovy dokumentární filmy o přírodě, tak tato kniha by se vám mohla opravdu líbit. Etologie – Biologie chování zvířat od Zdeňka Veselovského se totiž nese v podobném nadšeně objevitelském duchu, kromě témeř hmatatelné lásky ke zvířatům však čtenářům předává i ohromné množství informací včetně všech základních kamenů etologie.
Hlavní “problém” etologie (tedy vědy o chování) je ten, že i blízce příbuzné druhy můžou mít velmi odlišné prvky chování, je tedy prakticky nemožné výsledky pozorování nějak generalizovat a učit se například o agresivitě v podobně zobecněné formě, jako se učíme třeba o mitóze (a ani tam to upřímně není úplně dobře). Přesto i v etologii existují různé velmi zobecněné principy, myšlenkové proudy, typy chování atd. Těmto teoretickým základům a historii oboru se věnuje úvod knihy, poměrně detailní životopisy zakladatelů etologie jsou však proložené popisy jejich objevů a pokusů a nejde tedy o tak úplně nudnou “dědkologii”.
Poté následují dvě kapitoly zaměřené na fyziologii a morfologii smyslů, centrální nervové soustavy a endokrinního systému. (Pouze drobná poznámka k jejich řazení – asi by bylo logičtější začít kapitolou o CNS a pak pokračovat smysly, u kterých jsou zmínky o tom, do jaké části CNS je signál veden.) Některá fakta, zejména z oblasti fyziologie a molekulární biologie, předkládaná v této části jsou již z dnešního pohledu zastaralá a nesprávná. To samé lze říct i o pár dalších detailech uvedených v knize. Jen namátkou: různé chuťové receptory rozlišují výrazně více než jen 4 chuti, kategorie genetického určení pohlaví typu Drosophila apod. se již nepoužívají, světlušky mají vlastní luciferázu a nesvítí s pomocí bakterií, ploštice mají polokrovky, nikoliv krovky. Ve všech případech naštěstí tato fakta nijak výrazně neovlivňují diskutovanou látku.
Zbylé kapitoly se věnují různým typům chování, od péče o potomstvo až po mimezi a biorytmy. V etologických textech poměrně nevídaný – a z mého pohledu skvělý – je důraz na popis různých typů chování i u bezobratlých, kteří jinak bývají přehlíženi. Řada jevů je v knize doplněna trefnými přirovnáními nebo analogiemi u lidského chování (nejde však o generalizace), autor čerpá také z řady vlastních zkušeností a pozorování. Informace se mezi kapitolami částečně překrývají, čtenář si tak alespoň zopakuje, a snad i zapamatuje, to nejdůležitější. Přímo v textu jsou obsaženy citace.
Text je doplněn řadou detailních a velmi povedených perokreseb zobrazujících probíraná témata a prvky chování. Hezkou perličkou jsou i kolečka s “portréty” zvířat, ke kterým se vztahuje příslušný obrázek. Ilustrace tak získávají určitou přátelskost a osobitost, zvláště u drobnějších zvířat, která by jinak byla jen pár čar na obrázku. Kromě kreslených tabulí obsahuje kniha i tabule s popsanými fotografiemi zobrazujícími příslušné chování.
Knihu lze doporučit komukoliv, kdo se chce dozvědět více o chování zvířat. Text je poměrně nenáročný a nevyžaduje předchozí detailní znalost biologie, celá kniha je psaná poměrně jednoduchým jazykem a je možné ji přečíst takřka jedním dechem za den či dva, ačkoliv není zrovna nejkratší. Učitelé biologie/přírodopisu by mohli ocenit řadu krátkých historek o zvířatech coby ozvláštnění výuky.
Z. Veselovský: Etologie – Biologie chování zvířat, Academia, 2008
(Vzhledem k uzavření knihoven je recenze napsána na základě pdf verze knihy, obrázek obálky převzat z databáze knih: https://www.databazeknih.cz/…)