Knihy pro recenze se do našeho hledáčku dostávají různými způsoby. Některé jsou natolik proslavené, že bychom si nemohli dovolit je opomenout. Jiné jsou široce rozšířené a používané na takřka každé střední škole, a tedy hodny zmínění. Takových knih máme připravenou již celou řadu, dnešní publikace mezi nimi však původně nebyla.
Atlas of Plant Anatomy (Atlas rostlinné anatomie) se nám dostal do rukou čirou náhodou jako doporučená literatura ke zkoušce. Na první pohled šlo o interní fakultní vydání, proto nás nejdřív ani nenapadlo pokoušet se o něm psát. Vzápětí jsme však zjistili, že Katedra experimentální biologie rostlin PřF UK na své facebookové stránce nabízí tento atlas široké veřejnosti a zejména středoškolským učitelům, navíc za cenu, za níž si v dnešní době nedáte ani pořádný oběd. (Na tomto místě podotýkáme, že KEBR PřF UK nikterak tuto recenzi nesponzoruje. Nejspíše ani netuší, že existujeme.) A má-li se tedy tato kniha rozšířit do středoškolských kabinetů, bude rozhodně vhodné se k ní pár slovy vyjádřit.
Jak je z názvu knihy patrné, jde o publikaci v anglickém jazyce. To může být odstrašujícím faktorem pro anglicky nepříliš zdatné jedince, avšak není se čeho bát. Text je psán poměrně jednoduše a s trochou nadsázky jde přirovnat ke slabikáři (“Rostlinná buňka má buněčnou stěnu. Buněčná stěna je pevná.”). Slovní zásoba je poměrně chudá a nepříliš květnatá, a zmiňovány jsou pouze důležité termíny, které by měly jít snadno dohledat ve slovníku či na internetu. Na druhou stranu má tento styl daleko k hezky plynulým textům anglických učebnic, které na některých místech připomínají až vypravování. Náročnějšímu čtenáři se tak atlas může zdát poněkud monotónní.
Vlastním obsahem atlasu je takřka osmdesát stran teoretického textu a nákresů k anatomii rostlin na úrovni buněk, pletiv i orgánů. Navzdory již staršímu datu vydání (rok 1997) je publikace stále aktuální a velmi detailní – novým objevem anatomie rostlin jsou pouze Ortmannové kroužky, prstýnky kalosy při bázi trichomů nalezené před pár lety u huseníčku Arabidopsis thaliana. Ve většině textu jsou také poměrně přehledně porovnávány anatomické rozdíly mezi krytosemennými a nahosemennými, případně dalšími skupinami rostlin, pouze v kapitole o reprodukčních orgánech takto ucelený přehled chybí a výklad se omezuje jen na krytosemenné.
Za teorií následuje necelých čtyři sta stran obrazových příloh – (bohužel jen) černobílých fotografií ze světelného mikroskopu s popisy, k některým je navíc přidáno i schématické znázornění pozorovaného objektu pro snazší orientaci. Zvláště tyto nákresy jsou jako dělané pro výukové materiály či testy pro studenty SŠ. Za nás tedy můžeme knihu vřele doporučit středoškolským učitelům i studentům s bližším zájmem o problematiku. Jen ještě podotýkáme, že nejde o knihu na příjemné čtení do autobusu – její rozměry nejsou zrovna nejmenší a vzhledem k vysoké gramáži použitého papíru si na vlastní kůži vyzkoušíte tíhu znalostí zachycených na jejích stránkách 🙂
J. Pazourek, O. Votrubová: Atlas of Plant Anatomy, Peres Publishers, 1997.