“Nic v biologii nedává smysl, leda ve světle evoluce.”
Tak alespoň zní slavný citát Theodosia Dobzhanského, otiskovaný snad v každé (zahraniční) učebnici od biochemie po biogeografii, a to z poměrně dobrého důvodu. Chceme-li totiž rozumně vysvětlit jakýkoliv biologický jev (zejména jeho původ a pravděpodobnou funkci), tak evoluční teorie je tím jediným myšlenkovým nástrojem, který bychom měli použít.
Tento přístup je bohužel v rozporu s osnovami našeho vzdělávacího systému, který evoluční biologii věnuje jednu či dvě vyučovací hodiny a rozhodně neklade důraz na aplikaci evoluce i u jiných témat. Ve výsledku se tak studenti dozví o pár pomýleních pánech před Darwinem, následuje kult Darwinovy osobnosti, nakonec možná padne i zmínka o některých “novějších” (rozumějte tak přes 50 let starých) teoriích. (Čest osvíceným výjimkám, které takto neučí!)
Na jednu stranu se není čemu divit, knih představujících evoluci z různých úhlů pohledu je celá řada, často jsou nedostupné v češtině, přetékají matematickými vzorci, autoři v nich slovíčkaří s vlastními i cizími hypotézami, jiné jsou zase tak nějak zamrzlé v čase a nepřináší do hry nic nového. Je tedy celkem pochopitelné, že pokud nemá pedagog vážný zájem o evoluci, tak bude v lepším případě znát pouze zlomek těchto knih. Navíc evoluce patří, společně s fotbalem a politikou, mezi ta témata, kterým přece rozumí všichni, tak proč k tomu číst nějaké knihy…
Tak tedy vypadá scéna, na kterou vstupuje kniha “Jak se dělá evoluce” s podtitulem “Labyrintem evoluční biologie” od kolektivu autorů Zrzavého, Burdy, Storcha, Begallové a Mihulky. Jde o učebnici představující (a demýtizující) jednotlivé střípky evoluční teorie a metody, kterými můžeme evoluci zkoumat. Kniha je psána velmi příjemnou formou – věty jsou spíše kratší a snadno srozumitelné, k ilustraci probíraného jsou používány přirovnání z běžného života či popkultury (hned v první kapitole se můžeme setkat s odkazy na Terminátora, Cimrmanovu Zlatovlásku či Rumcajse). Za zmínku stojí také vtipy, satirické poznámky a rýpnutí prakticky na každé stránce, díky kterým jde o čtení výrazně lidštější. (Dovolíme si poznamenat, že podobný punc vtipnosti nesou i různé popularizační přednášky profesorů Storcha a Zrzavého, jež se dají snadno dohledat na internetu a použít jako podcast.) Faktograficky je kniha na velmi dobré úrovni, odkazy na citované zdroje lze nalézt přímo v textu. V průběhu četby vyvstaly jen dvě velmi drobné nesrovnalosti, které však nijak zásadně nepodkopávají diskutované hypotézy: hledíky patří mezi jitrocelovité, nikoliv krtičníkovité, a zelení skokani nejsou převážně triploidní.
Vlastní text je členěn na kapitoly, podkapitoly a doplňkové rámečky, které usnadňují přehlednost a oddělují od sebe jednotlivé myšlenky – jde však o rozdělení poněkud arbitrární, protože následující část bezprostředně navazuje na tu předchozí. Celá publikace je tak zaměřená spíše na logiku a uvažování, a postupně provádí čtenáře světem evoluční teorie, fylogenetiky, výzkumu biodiverzity a okrajově i kulturní evoluce. Nejde tedy rozhodně o knihu, do které rychle nakouknete před testem k zopakování pojmů. Na druhou stranu, pokud si chcete rozšířit obzory a pochytit (kritický) způsob evolučního myšlení, tak minimálně mezi českými učebnicemi lepší nenajdete. Základní biologické znalosti při četbě rozhodně nebudou na škodu, ale vše potřebné je v knize stručně vysvětleno. S lehkým srdcem tak tuto knihu můžeme doporučit jako přínosnou a zároveň i svým způsobem oddychovou četbu studentům, učitelům i širší veřejnosti se zájmem o přírodní vědy. Nakonec, i skladník ve šroubarně si může přečíst učebnici evoluční biologie.
J. Zrzavý, S. Mihulka, D. Storch, H. Burda, S. Begallová: Jak se dělá evoluce – Labyrintem evoluční biologie, Dokořán/Argo, 2017